Monday, 21 September 2015

His eyes were fifty shades of grey

Něco aktuálního. Většinou varování nedávám, ale tady ho připojím. Je to...temné. Náznaky rape, dominance, loveless sex...stuff like that. (Ale má to i své světlé stránky, samoúčelné věci nepíšu ;)) To je tak, když čtete 50 shades. Ne, pořád se mi to nelíbí, ale zjevně to na mě zanechává stopy.

~

Jeho oči hrály všemi barvami šedé...

"Přestaň.."

Snažil jsem se ze sebe Siria shodit.

"Siriusi, prosím.."

Jeho rty dobývaly můj krk. Odvracel jsem hlavu a snažil se ho odstrčit.

"Nech toho.."

Neposlouchal.. Jako vždycky.

"Tichošlápku, ne!"

Naštval jsem se a rázně do něj žduchl. Dosedl na paty a náhle nasadil pokorný výraz. Sklopil oči na svoje ruce. Vysoukal jsem se zpod něj a ostražitě jej pozoroval. Tolik se podobal své psí přeměně, že jsem čekal, že každou chvilku vyplázne jazyk, začne kňučet a lísat se ke mně.

Spíš z nedostatku jiných slov a z ironie situace jsem mu přikázal: "Lehni!"

Ovšem k mému obrovskému údivu Tichošlápek opravdu klesl na postel. Nevěděl jsem, jestli si ze mě dělá legraci, nebo se mi opravdu povedlo objevit jeho poslušnou stranku. S podivem jsem zjistil, že se mi ten nový pocit kontroly líbí. A ať už měl Tichošlápek důvody jakékoliv, jestli chce tuhle hru hrát, já se rozhodně nehodlám vzdát.

"Na břicho," přikázal jsem mu tiše a Tichošlápek se poslušně převalil.

Fascinovaně jsem mu přejel prsty po páteří. Zachvěl se, ale nepohnul se. Zjevně se mi zcela vydal na milost. Ta myšlenka mě vzrušovala a zároveň ve mně probouzela cosi temného. Zvedla se ve mně touha vrátit mu to, jak mě pořád mučí, přimět ho cítit alespoň trochu toho zoufalství. Ublížit...

Bez dalšího rozmýšlení jsem z jeho nočního stolku vytáhl kondom a roztrhl balíček zuby. Vytáhl jsem Siriovi nohy do kleku a bez velkých okolků do něj vstoupil.

Sirius zasténal.

"Ticho," zavrčel jsem a začal zostra přirážet.

Takhle se pokaždé cítí?

Všiml jsem si, že Sirius se zakousl do prostěradla, aby vyhověl mému předchozímu příkazu. Byl jsem vzteklý, byl jsem nemilosrdný. Nevěděl jsem, kde se to ve mně bere..

"Otoč se," přikázal jsem mu a vzal si ho ještě zepředu.

Sirius se kousal do ruky a v koutku očí se mu leskly slzy. Předstíral jsem, že je nevidím.

Vztáhl ke mně ruku.

"Nesahej na mě," zasyčel jsem.

Jeho ruka zmučeně klesla, zakryl si s ní oči.

Udělal jsem se stejně zběsile jako to celé probíhalo. Vytáhl jsem ho ze Siriuse a bez jediného pohledu jeho směrem jsem sebou praštil na postel. Měl jsem pocit, že za sebou slyším přidušený vzlyk. Pomalu mi začalo docházet, co jsem udělal.

Merline...

V koutcích očí mě pomalu ale jistě začaly štípat slzy.

"Reme.."

Ucítil jsem jeho ruku na svém rameni.

"Řekl jsem ti, že na mě nemáš sahat," štěkl jsem a hlas se mi lámal.

Nechtěl jsem jeho soucit. Zasloužil jsem si nenávist.

To jsem vážně takové zvíře?

Sirius už se ale naštěstí navrátil do svého běžného já a nenechal se mnou zahnat. Pevně mě obemknul rukama a já se rozeštkal.

"Reme, to je v pořádku."

Cítil jsem, jak se mě snaží otočit k sobě, ale nechtěl jsem čelit jeho očím. Netušil jsem, že moje opovržení sebou může dosáhnout takové míry.

"Moony, prosím."

To oslovení mnou pohnulo. Neochotně jsem se otočil, ale nedokázal jsem zvednout hlavu a pohlédnout mu do očí. Vzal můj obličej do dlaní a přiměl mě pohlédnout na něj. Z očí mi bezhlese stékaly slzy.

"Omlouvám se," zašeptal jsem a marně se snažil vyhnout jeho pohledu.
"Remy, to je dobrý."
"To není!" vykřikl jsem hystericky.
"Co jsem to udělal?"

Ruce mi vylétly k hlavě a zabořily se do vlasů. Sirius vypadal trochu poplašeně a pustil mě. Překulil jsem se na záda a snažil jsem se ovládat, abych si nezačal vytrhávat hrsti vlasů.

"Byl jsem- To, co jsem udělal..- Teď mě vidíš," zašeptal jsem zlomeně.
"Hej.."

Chytl mě za zápěstí a přitáhl si mě k sobě.

"Mě to přišlo docela sexy," prohlásil mi do vlasů a cítil jsem, jak se usmívá.

Ztuhl jsem šokem.

Cože?

"Ovšem nedošlo mi, co to může udělat tobě."

Sirius zvážněl.

"Neměl jsem tě tomu vystavit, Náměsíčníku, omlouvám se."

Překvapeně jsem k němu zvedl oči.

"Myslel jsem, že mě budeš nenávidět."
"To ne, ale nikdy jsem si neuvědomil, jak moc nenávidíš ty mě," zasmál se, ale uslyšel jsem v tom přesto náznak bolesti.

To ne...

"Tak to není. Já- Miluju tě, Siriusi. A občas je to na mě moc, občas mě to ničí, nevím, co s tím."

Sirius mě beze slov políbil do vlasů. Chvíli jsem jen zhluboka dýchal.

"Proč jsi mě nechal-?" neubránil jsem se otázce.
"Potřeboval jsem to. Měl jsem tak nějak pocit, že si to zasloužím."

Hlas mu potemněl. Pohlédl jsem mu do očí.

"Od mala mám pocit, že si jakýkoliv trest zasloužím.."

Ach, můj...

Zatnul jsem ruku v pěst jak mnou zas jednou projela nenávist k Siriově rodině a jejím středověkým metodám. Natáhl jsem ruku a zlehka jej pohladil po tváři. Opřel se do mého doteku a zavřel oči.

"Ale jsem rád, že jsme si tímhle prošli," pohlédl na mě a oči se mu třpytily.
"Bylo to nanejvýš poučné. Chci abys mi odteď říkal cokoliv ti bude vadit, rozumíš?"

Překvapeně jsem zamrkal.

"Nemysli si, že na tvých přáních nezáleží, Reme. Nechci dělat nic proti tvé vůli. Nechci ti ublížit."

Přitáhl si mou ruku ke rtům.

...

Když jsem mu usínal v náručí, byl jsem naprosto vyvedený z míry.

***

Kupodivu nám to opravdu pomohlo. Měl jsem pocit, že před ním už nemám, co skrývat. A on neutekl s křikem do lesů. Zůstal. Byl jsem stejně překvapený jako z jeho reakce na mé vlkodlactví.
Od té doby mezi námi existovalo jisté porozumění. Už jsem si nepřipadal jako Siriova trofej. Měl jsem v našem vztahu slovo.
To byly ty příjemné dozvuky.
Mezi ty nepříjemné patřilo to, že se moje nenávist k jeho rodině prohloubila. Trvalo roky, než se přestal bát mých doteků. A teď tohle. Možná proto kdysi neutekl. Byl pokřivený svým vlastním způsobem. Došlo mi, že si díky mě možná nepřipadá sám. Že mě možná potřebuje.
Dlouho jsem se bránil tomu, aby se něco takového opakovalo. A Sirius mě do toho netlačil. Nebál se, že bych ztratil sebeovládání, což byl můj důvod, proč jsem se nehrnul do toho to zkoušet. Ale nechtěl, abych se nenáviděl.
Nakonec jsme se k tomu propracovali a když jsem měl jistotu, že to oba chceme a bereme to s nahledem, byla to ve skutečnosti dost vášnivá hra.
Pořád jsem měl problém porovnat se s tím pocitem moci, co mi to dává. Ale byla to moc nad Siriovým potěšením. A zjistil jsem že mu tak můžu vracet i všechno to krásné, co dělá on pro mě.

***

Ironicky se to stalo jedním z důvodů, proč byl Sirius schopný mě později podezírat. Znal mou temnou stránku. I když ostatním tvrdil, že je to jen mé vlkodlactví, on věděl, že to sahá dál. Že mám v sobě touhu ovládat, ubližovat, že mám v sobě pomstychtivost. S jeho neustálým pocitem viny bylo snadné uvěřit, že se mu snažím vrátit bolest, co mi způsobil.

Možná jsme si vážně jen rádi vzájemně ubližovali..

No comments:

Post a Comment