"Reme, já se tak nudím!"
"Tak proč se nejdeš zabavit s
Jamesem?" zeptal jsem se, aniž bych zvedl oči od knihy.
"James je s Lily," odfrkl můj
přítel otráveně.
"Vážně? Jemu se povedlo ji
vytáhnout na rande? Neuvěřitelný.."
Koutkem oka jsem pozoroval, jak mě
Sirius rozladěně probodává pohledem, pohodlně rozvalený v křesle. Mou poznámku
však ignoroval, jen si velmi výmluvně povzdechl. Otočil jsem stránku a
předstíral, že se zaujetím pokračuju v četbě, přestože jsem nedokázal vnímat
ani slovo. Věděl jsem, kam tohle vede. Dokud Sirius nenajde, čím by se zabavil,
nebudu mít klid.
"Můžeš se učit," nahodil jsem
sarkasticky.
Sirius mě sjel pohoršeným pohledem.
"Nepotřebuju se učit, znám to
všechno zpaměti."
"Tak se jdi projít."
Doufal jsem, že si nevšimne, jak pevně
svírám knihu a zírám stále na jedno místo.
"Je tam moc horko."
"V takovém počasí bude určitě venku
spousta dívek, které jsi ještě nesbalil," snažil jsem se velmi ležérně
nadhodit, přestože jsem doufal, že ho to nezaujme.
"Hmm.." Bylo mi odpovědí.
Alespoň že tak. Což ovšem neřešilo můj
problém.
"Tak si čti."
Velmi okatě jsem otočil stránku.
"Nechce se mi."
Zvedl jsem oči a zjistil jsem, že čelím
Siriovu otrávenému pohledu z větší blízkosti, než jsem čekal. Zdálo se, že ho
to v jistém slova smyslu i baví.
"Nejsem jako ty."
"Tobě není pomoci, víš o tom?"
Ruce s knihou mi klesly. Nakláněl se
přes opěradlo křesla ke mně.
"Ty bys mi mohl pomoct.."
Nevěděl jsem, proč vlastně hraju tu jeho
hloupou hru. Možná proto, aby se prostě zabavil..? Zajímalo by mě, jestli si nebyl vědom síly svého
pohledu, nebo to prostě dělal schválně..
"Jo a jak?"
"Pojď se mnou nahoru a já ti to
ukážu.."
Mou uštěpačnou poznámku přerušil Jamesův
vítězoslavný návrat. Sirius se k němu hned otočil, aby si poslechl kamarádovy
zážitky, ale mě neušel jeho navrátivší se otrávený pohled. Musel jsem se tomu
sám pro sebe usmát. Vrátil jsem se ke své knize s myšlenkou, že Siriovo
"nudím se" má velmi pravděpodobně něco společného se mnou..
No comments:
Post a Comment