25/06/13

Letmý dotek prstů – za zády. Cítím tě! Nikdo nás nesmí vidět. Zakázaný. Skrýváš červánky na tváři. Těší mě ty jiskřičky v tvých očích.

Chceš ochutnat? Hořkosladko na jazyku. Nech mě spojit nás navždy – v polibku.

I can’t stand it.

Usmál se. Všechny svaly se mu přitom napjaly, jakoby už zapomněly, jak se to dělá.

Náš patetický vztek.

Už to nedokázal vydržet. Byli příliš blízko a ten jeho pohled…

Zajel mu rukou do vlasů a přitáhl ho k sobě.

„Siriusi, co to - ?“

Siriovy rty se letmo otřely o jeho.

Odstrčil ho.

„Nech toho.“

Znovu se k němu přitiskl.

Odstrčil ho, tentokrát mnohem rezolutněji.

„Myslel jsem, že to už jsme si vyjasnili,“ řekl s náznakem ostnu v hlase.

Sirius se zatvářil ublíženě.

„Chováš se vůbec někdy spontánně?“ vyštěkl a vzápětí se kousl do rtu.

Removy rysy ztvrdly.

Věděl, že přestřelil. Věděl, že to dokáže. Jenže byl v tom okamžiku tak hrozně naštvanej…