Friday, 28 August 2015

25/06/13

Letmý dotek prstů – za zády. Cítím tě! Nikdo nás nesmí vidět. Zakázaný. Skrýváš červánky na tváři. Těší mě ty jiskřičky v tvých očích.
Chceš ochutnat? Hořkosladko na jazyku. Nech mě spojit nás navždy – v polibku.
I can’t stand it.
Usmál se. Všechny svaly se mu přitom napjaly, jakoby už zapomněly, jak se to dělá.
Náš patetický vztek.

Už to nedokázal vydržet. Byli příliš blízko a ten jeho pohled…
Zajel mu rukou do vlasů a přitáhl ho k sobě.
„Siriusi, co to - ?“
Siriovy rty se letmo otřely o jeho.
Odstrčil ho.
„Nech toho.“
Znovu se k němu přitiskl.
Odstrčil ho, tentokrát mnohem rezolutněji.
„Myslel jsem, že to už jsme si vyjasnili,“ řekl s náznakem ostnu v hlase.
Sirius se zatvářil ublíženě.
„Chováš se vůbec někdy spontánně?“ vyštěkl a vzápětí se kousl do rtu.
Removy rysy ztvrdly.
Věděl, že přestřelil. Věděl, že to dokáže. Jenže byl v tom okamžiku tak hrozně naštvanej… 

No comments:

Post a Comment