Sunday, 6 September 2015

U tvých dverí

Měsíc mě našel
u jeho dveří
- schouleného
Lidi mě litovali
Já lítost nechtěl,
já chtěl jeho!
...


A Měsíc mě zase našel
u jeho dveří
jak stočený v klubku
tiše tam ležím
z největší nouze
počítám vzlyky
když jeho pohled
se tak náhle stal plytkým

U jeho dveří
Měsíc našel mě znova
z tíhy zouflaství
jsem proklínal slova
zavřel je do klece
a zajistil zámek
a já pak z vděčnosti
předstíral spánek

A zas mě tam našel
u dveří ležet
já zlámal si tlapky
a už nemohl běžet
svázal si čumák
abych nemohl kňučet
a nechal člověka
v sobě tiše ječet

Stále mě u dveří
nachází Měsíc
jsem špinavej, hubenej
- vždyť vůbec nic nejím
polykám vlastní krev
jak koušu si dásně
a pohled Měsíce
dopadá na mě

Omluvně šklebím se,
když mě zas našel
Co kdyby nebál ses
a prostě vešel?
Nechci se vloupat
jak nějakej zloděj
Jednou příjde otevřít

oni ke dveřím (čas od času) choděj...

No comments:

Post a Comment