Měsíc mě našel
u jeho dveří
- schouleného
Lidi mě litovali
Já lítost nechtěl,
já chtěl jeho!
...
A
Měsíc mě zase našel
u
jeho dveří
jak
stočený v klubku
tiše
tam ležím
z
největší nouze
počítám
vzlyky
když
jeho pohled
se
tak náhle stal plytkým
U
jeho dveří
Měsíc
našel mě znova
z
tíhy zouflaství
jsem
proklínal slova
zavřel
je do klece
a
zajistil zámek
a
já pak z vděčnosti
předstíral
spánek
A
zas mě tam našel
u
dveří ležet
já
zlámal si tlapky
a
už nemohl běžet
svázal
si čumák
abych
nemohl kňučet
a
nechal člověka
v
sobě tiše ječet
Stále
mě u dveří
nachází
Měsíc
jsem
špinavej, hubenej
-
vždyť vůbec nic nejím
polykám
vlastní krev
jak
koušu si dásně
a
pohled Měsíce
dopadá
na mě
Omluvně
šklebím se,
když
mě zas našel
Co kdyby nebál ses
a prostě vešel?
Nechci
se vloupat
jak
nějakej zloděj
Jednou
příjde otevřít
oni
ke dveřím (čas od času) choděj...
No comments:
Post a Comment