Tuesday, 6 November 2018

Střípky

Byl jsi jako čokoládový dort s trochou krému. Když jsem tě líbal, bylo to jako zvolna do něj zakrojit dezerní vidličkou. Praskání čokoládové krusty, pod ní měkký piškot s lahodným krémem. A ta chuť- hořko-sladká čokoláda s mlékem rozlpývající se na jazyku. Je to ten druh dezertu, co si chceš vychutnat. Se smyslným požitkem ukrajovat a vychutnávat. Ale neudržíš se a zhltneš ho na posezení. A pak se přistihneš, jak si jdeš pro další kousek. Tak to bylo s tebou pořád.

***

Hleděl jsem hluboko do tvých očí
a nad námi zářilo světlo lamp
Minulost byla tak blízko
jakoby tu byla dál
znovu dal jsem ti svůj slib
pod korunami bříz
A ty jsi byl můj,
tak jako dřív

***

(Remus): I think he got scared. Of what it could mean. Living together. Being responsible adults. I think he sensed he was still a child. He was in love with our student years. It was like a summer romance that went on. I think he liked his freedom. The playfulness. No rules. I think he was scared he might lose this. But it was up to us, really. It wasn't like we were gonna start a family or something. I think maybe the war got to him. He sensed he should be responsible. And I think in a way he wanted to protect me. And this was his way of doing it. Stupid, childish way, but nevertheless his way of keeping me safe. And he didn't give me a chance to talk about it. Stupid Sirius and his stubbornness.

***

What do you say to one another after 12 lost years spent in hell thinking either the other is a traitor who is responsible for the death of your friends or blaming yourself for it?

***

(Remus): Možná jsem já jednou chtěl být tím, kdo si může dělat, co chce. Být bezohledný a nebrat ohled na důsledky. Chtěl jsem tě ranit. Nevím proč, ale chtěl jsem. Možná, abys mě pochopil. Možná, abys se mnou cítil. Byl jsi tak zasraně vzdálený. Tak zasraně nad věcí. So hateful.

No comments:

Post a Comment