- Snažil jsem se se přesvědčit, že bys nemohl. Že to v sobě nemáš. Jenomže v mé mysli se pořád vynořovala vzpomínka na to, jak jsi poslal Severuse na smrt a vyzradil mé tajemství. Zradil jsi mě Siriusi. A vlci odpouštějí, ale nezapomínají.
- Je mi líto, že jsem tě podezíral, Moony. Ale musíš uznat, že jsi mi to zrovna neusnadňoval. Prakticky jsem o tobě nevěděl od té doby, co jsme odešli ze školy. Trávil jsi více času s vlkodlaky, než s lidmi. A já si říkal, že to na tebe možná začíná mít vliv. Vlastně ses třeba konečně cítil mezi svými. Vždycky jsem míval pocit, že jsi s námi, protože nemáš lepší možnost. No, třeba jsi ji konečně našel. Nepustil jsi mě k sobě. Nemluvil jsi o tom. Vyhýbal ses mi. Možná proto, že ses za sebe styděl. Teď to vidím. Ale tehdy? Byli jsme ve válce, Moony! Já proti ní chtěl bojovat láskou. Ale ty ses stáhl do sebe, jako vždycky. A pravdou je, že jsem se bál. Bál jsem se, co bych mohl slyšet, kdybych se moc ptal...
No comments:
Post a Comment