33 cigaret

Remus zvědavě pozoroval Siria, jak si znovu potáhl z cigarety a s téměř slastně přivřenýma očima vypustil dým nad sebe.

"Proč tohle vlastně děláš?"

Sirius na něj pohlédl se zdviženým obočím.

"Chceš taky?"

Odpovědí mu byl Remův útrpný pohled.

Měl strach. Ale zároveň nechtěl, aby si o něm Sirius myslel, že je padavka. Stejně jako se přes svůj strach z výšek posadil na hradby Astronomické věže. Protože tam seděl Sirius. Remy nakonec dělal spoustu věcí jen proto, že je dělal Sirius. Nemohl zkrátka jinak. Musel ho obdivovat. Sirius si uměl užívat života. To on nikdy nedokázal. Pro Siria neexistovala pravidla. Dělal si, co chtěl a kdy chtěl. Nebylo nic, co by nemohl. Byl to rebel. Byl to bohém. Byl volný jako pták a Remy mu jednoduše záviděl.

Pomyslel si, že matka by mu něco řekla o tom, jakých přátel se chytil. Ale on nikdy jiné neměl. A nechtěl o ně přijít.

Roztřeseně a s lehce rozpačitým úsměvem si od Siria vzal nabízenou cigaretu. Zvolna ji otáčel v prstech a přemýšlel jak a z které strany ji chytit. Sirius se k němu natáhl se zapalovačem. Nechal si ji podpálit a Sirius ho studoval přimhouřenýma očima, když stále váhal.

"Nepotáhni z toho moc, nebo se zakašleš," udílel rady.

"Nedívej se," špitl Remy.

"Cože?"

"Nechci, aby ses na mě díval, když-"

Sirius se ušklíbl a odvrátil pohled směrem dolů z veže.

Remus si opatrně potáhl. Black to pozoroval koutkem oka. K jeho překvapení se nerozkašlal.

Zamyšleně si potáhl znovu a sedl si naproti němu. Sirius se na něj zkoumavě zadíval. Remy neříkal nic, jen se mu díval do očí. To Siria znervóznilo. Oklepal svoji cigaretu a znovu z ní potáhl, aby se vyhnul Removu pohledu. Byl to nanejvýš podivný pocit sedět na vrcholku Astronomické věže se sluncem zvolna spadajícím za kopce a společně s Remem kouřit cigaretu. Kdybymu to někdo řekl před týdnem, byl by mu nevěřil. Chvíli ten podivný pocit zkoumal, než si překvapeně uvědomil, že je šťastný. Usmál se na Rema, který mu oplatil nadzviženým obočím. Ještě chvíli takhle seděli, než oba típli cigarety a chvíli se na sebe jen tak tiše dívali.

Pak se Remus náhle natáhl dopředu a Siri udiveně zamrkal, když ho chytl jednou rukou kolem krku a políbil.

"Co-?"

"Jen jsem chtěl vědět, jestli budeš chutnat stejně hnusně jako ta cigareta," usmál se Remus.

***

Bylo to před zkouškou NKÚ. Remus nervózně přešlapoval na dvoře a pokukoval po Siriovi, který se uklidňoval cigaretou.

"Nemáš ještě jednu?" zeptal se nakonec.

Sirius se zakuckal.

"Co prosím? Asi jsem se přeslechl."

"Ptal jsem se," zavrčel Remus, "jestli nemáš ještě jednu cigaretu."

"Mám tomu rozumět tak, že náš školní prefekt, hvězda třídy, Pan Nikdy-bych-neudělal-nic-co-je-špatně, Pan...-"

"Stačí!"

"...by si rád zapálil?" ušklíbl se.

"Jsem nervózní."

"Všiml jsem si." Sirius ho pobaveně sledoval.

"Nedělej mi to těžší, než to je. Tak máš nebo nemáš?"

"Tohle je zábavnější. Ostatně, mám jen tuhle."

Pozvedl tu, kterou držel v prstech.

Remus mu ji bez okolků vyškubl a potáhl si. S úlevou vypustil kouř a už zklidněle ji vrátil Siriovi.

Ten na něj strnule zíral.

"Co?"

"Jen jsem nečekal, že bys-"

Prohlížel si svou cigaretu než si z ní jakoby s úctou znova potáhl.

Remus se drobně začervenal a uhnul před Siriovým překvapeným pohledem, když si od něj bral nabízenou cigaretu zase zpět.

Chápal to. Vždycky chápal, proč Sirius kouří. Uklidňuje to. Ve všem tom hektickém shonu vás to přinutí se na chvíli zastavit a vychutnat si ten okamžik - i když s cigaretou. Snad proto v tom Siriovi nikdy nebránil. Jedině ze starosti o jeho zdraví.

U něj to bylo o strachu. Bál se vlastní slabosti. Bál se, jak snadno by tomu dokázal propadnout. Bál se být závislý. Nenáviděl závislost. Na čemkoliv.

Přesto však, ta chvíle, kdy stáli se Siriem před školou a sdíleli tu jednu cigaretu, patřila k těm, na něž často vzpomínal.

***

Sirius seděl pohodlně rozvalený v křesle s jednou ze svých oblíbených cigaret. Jednu nohu nahoře - ruku s cigaretou opřenou o ni, druhou ruku položenou na opěrce křesla a v ní svůj stříbrný plynový zapalovač.

Remus ho ze země, kde seděl v obležení učebnic, po očku sledoval.

Sirius labužnicky vypustil poslední obláček kouře a spokojeně zaklonil hlavu a opřel se o opěradlo.

Remus zakroutil hlavou a vrátil se ke své práci.

Proč jen vždycky vypadal s cigaretou tak sebevědomě a spokojeně? Proč vypadal tak přitažlivě..?

Sirius se nyní bavil tím, že pozoroval Rema, jak píše.

Ten to vycítil, ale nedal na sobě nic znát.

Proč si nemůže najít nějakou jinou zábavu, když se nudí?

"Proč si nejdeš sednout ke mě?" vyzval ho Siri.

"Mám práci."

"No tak toho na chvíli nech," přesvědčoval ho netrpělivě.

Remus neodpověděl.

"No ták.."

Ignoroval ho.

Dlouhá ruka se po něm natáhla a přitáhla si ho k sobě.

Remus nakrčil nos.

"Siriusi, smrdíš kouřem!"

"Hlouposti."

Políbil ho.

Chutnal pálivě. Štiplavě. Hořce. A zároveň jemně. Rozplýval se na jazyku, povznášel jako dým..

Remus se od něj odtáhl a vrátil se ke své práci. Koutkem oka postřehl, jak se Sirius samolibě zašklebil.

Povzdechl si.

Je přece tolik lepších způsobů, jak si zvednout sebevědomí.