Tuesday 22 September 2015

Dokonalá nedokonalost

"Pojď sem, sedni si, osuším tě."

"Nic nepotřebuju, přestaň se chovat, jako bys byl moje matka!"

Spolknul jsem poznámku o tom, že bych chtěl vidět tu mateřskou péči, které se mu od jeho matky dostalo a začal jsem mu vysoušet vlasy.
Sirius mě nabubřele sledoval.

"Proč to děláš?"
"Protože jsi opilý a mohl by ses nachladit."
"Nejsem opilý! Dokážu ti to."
"Já vím. Dobré, dobré, není třeba! Radši mi podej ruku."
"Jsi tak starostlivý."
"Jo, to jsem celej já. Druhou."

Seděl tam, z vlasů mu kapal déšť a upíral na mě ty štěněcí oči.

"Musíš jít spát."
"Půjdeš se mnou?"
"To víš, že ano."
"Zůstaneš?"
"Musím taky spát, Siriusi."
"Bojím se tmy."
"Budu tě držet za ruku."
"A až usnu?"
"Půjdu do své postele."
"Proč jsi tak upjatej?"
"Někdo z nás musí být rozumný."
"Nejsi rozumnej, jsi odtažitej."
"Siriusi, ty jsi definice odtažitosti. Máš strach ze závazků."
"Vážně? Mohl bych bejt přátelskej, kdybych chtěl!"
"Já vím, já vím."
"Jenže, ty ne. Kde bychom mohli být, Moony? Kde bychom mohli být, kdybys byl trochu vstřícnější. Mohli bychom ten Měsíc z nebe sundat!"

A já ti chtěl věřit, tolik jsem chtěl...

Probouzíš se se zalepenýma očima a rozcuchanými vlasy.

"Vypadám děsně."
"Vypadáš úžasně," usměju se.

 Vycházíš z koupelny, upravený.

"Měl jsi pravdu, vypadám skvěle!"

Smutně se pousměju, když opouštíš ložnici.
Protože už nejsi můj.
Vidím tvou dokonalou nedokonalost.
Ale v okamžiku, kdy jsi "dokonalý", odcházíš.

No comments:

Post a Comment