Tuesday, 1 September 2015

Luna

"Siri.." jeho hlas se zachvěl. Zněl trochu, jakoby měl rýmu.


Nadzvedl jsem se na jedné ruce a podíval se mu do obličeje zalitého měsíčním světlem. Proužky stříbra jakoby mu stékaly po oříškově hnědých vlasech. Byl příliš brzy dospělý. A příliš brzy starý.. Odsouzen postavit se na vlastní nohy dřív, než vůbec dokázal otevřít oči. Neustále žijíc ve strachu a bolesti. Zastrčil jsem mu pramen za ucho a on odvrátil obličej k oknu, dřív než jsem stihl zachytit výraz jeho očí.

"Copak?"
"Nezdá se ti Luna strašně osamělá?" zašeptal a popotáhl si peřinu blíž k bradě, když jsem prsty sklouzl ke kraji jeho čelisti.

Pousmál jsem se a ruku pomalu odtáhl.

"Má hvězdy.."
"Ale..je sama jedna Luna.." chytil mě za prsty a přitáhl si mou ruku k sobě.
"Zato je jedinečná a všichni k ní vzhlíží.." políbil jsem ho do vlasů.

Zatřásl se, jakobych mu ublížil. Cítil jsem, jak se celý stáhl do klubíčka. A málem jsem viděl, jak někde vevnitř další malý Remus váhá u napůl zavřených dveří..

"Reme, ty víš, že nejsi osamělý.."
"Myslel jsem, že se bavíme o Luně, zabručel.." a ještě víc se stáhl. Mou ruku měl ale pořád u sebe.
"A já, že o vlku.." ušklíbl jsem se a omotal mu ruku kolem pasu a přitáhl si ho blíž..

Remus ztuhl. Neviděl jsem mu do obličeje. Ale viděl jsem, jak se dveře zavřely.. Ale já se nehodlal vzdát.

"A pro dnešní noc nenechám toho vlka být," zašeptal jsem se rty na jeho uchu.
"Siri.. nech toho.." snažil se odtáhnout.
"Podle mé příručky pro život s vlkodlakem se Removo "Luna je osamělá" rovná pozvání," ušklíbl jsem se a kousl ho do ucha.
"Pro tebe se všechno rovná pozvání," zavrčel a pustil moji ruku.

Hbitě jsem ji chytil do své a přitáhl jej ještě blíž k sobě.

"A není to tak snad?"

Neodpověděl, jen si druhou rukou přetáhl peřinu přes hlavu. Ovšem já pod ní byl taky..
Mlčení u Rema vždycky znamenalo souhlas. Vloupal jsem se do dveří a oba jsme to moc dobře věděli..
S největším úsilím jsem ho otočil k sobě. Neviděl jsem mu do obličeje, ale věděl jsem, že se červená..

"Je, je osamělá.." zašeptal jsem naléhavě vstříc jeho rtům. "Jako já.."

A dveře zůstaly otevřené do noci...

No comments:

Post a Comment