Nechápu, jak jsi to vůbec mohl říct. Jak jsi mohl náš vztah
tak pošpinit. Nebylo to vždycky zlý a nevěřím, že bys to tak viděl. Tak proč se
teď tak tváříš? Příteli, to bolí.
Nepoznávám tě. Vždycky jsi byl trochu necitlivej, ale teď
jakoby sis to už ani neuvědomoval, tak jsi přesvědčenej o vlastní pravdě.
Je mi líto, že k tobě můj cit nedosáh. Vybudoval sis
tak dokonalý brnění, že ho nic neprorazí. Jenom se při té snaze stále znovu
zraňuju. A já už nemůžu, Siriusi. Jsem unavenej. Dal jsem ti všechen svůj dech,
všechnu svou krev. Už na to nemám sílu. Člověk asi snese jen určitej počet
odmítnutí.
Nechtěl jsem se nechat, když jsi mě od sebe odháněl. Nechtěl
jsem ti dát za pravdu, když jsi čekal, že se jednou nevrátím. Ale ty mi nedáváš
jinou možnost. Určil jsi mi roli ve svým příběhu, kterej je postavenej na tom,
že sám sebe nenávidíš. A odmítáš přesně to, co by ti mohlo pomoct.
Je mi to líto. Je mi to fakt strašně líto. Miluju tě. Ale už
tě asi vůbec nemám rád…
No comments:
Post a Comment