*nadpis by Jaen
Celé ty roky jsem tě nechal myslet si, že tě prostě jen
chci. Ale já o nic nestál tak moc, jako o tvoji lásku. Tak jsem si ji krad,
když ses mi odevzdával. Stále znovu a znovu, i když jsem tě pokaždé zklamal.
Víš, Remy, já měl strach. Láska bylo něco, s čím jsem si nedokázal
poradit. Nevěděl jsem, jak ji dát a možná ještě míň, jak ji přijímat. Nebyl
jsem zvyklej lásku dostávat. Nevěřil jsem, že si ji zasloužím. Nic na světě mě
o tom nedokázalo přesvědčit. A když jsi ke mně přišel s otevřeným srdcem,
připraven přijmout mě zcela a bez podmínek, zpanikařil jsem. Proto jsme kolem
sebe tolik let obcházeli. Protože já strašně toužil po tom, co jsi mi svýma
výmluvnýma očima a pootevřenými rty nabízel, ale zároveň jsem byl k smrti vyděšenej.
Nakonec touha přemohla strach. A kdo by dokázal přijímat líp, než vlkodlak?
Moje pokřivené dětství bledlo vedle tvého prokletí. Objal jsi mě a já poprvé v životě
v něčím náručí plakal. Chtěl jsem, strašně moc jsem chtěl jít tam, kam jsi
mě zval, ale já nevěděl jak! A tak jsem nakonec radši utek. Nedokázal jsem
čelit tvému zklamání.
No comments:
Post a Comment