Sunday, 30 August 2015

Necekaný návstevník

Ozvalo se zaklepání na dveře.
Když jsem seběhl po schodech dolů a otevřel, našel jsem venku Siria, opřeného o futra vstupních dveří. Byl úplně promočený, protože celý večer hustě pršelo a podle jeho nezaostřeného pohledu, vratké chůze a zápachu, co se z něj táhl, jsem usoudil, že už má trochu upito.

„Co tu děláš?“


Nebyl jsem zrovna nadšený, že se mě rozhodl poctít svou návštěvou v tuto hodinu a v tomhle stavu.
Neodpověděl a neomaleně se kolem mne protlačil dovnitř.
Povzdechl jsem si a zavřel za ním dveře. Snažil jsem se si nevšímat blátivých šlápot, co po sobě Sirius zanechával na podlaze mé předsíně. Ten se zatím opřel o roh kuchyňské linky a zatřepal hlavou jako pes.

Zkusil jsem to znovu: „Čemu vděčím za tvoji pozdní návštěvu?“

I tuhle otázku nechal bez odpovědi a rozhlížel se po mé kuchyňské lince, pravděpodobně po něčem k snědku, protože když našel mísu s oříšky, zabořil do ní ruku a začal se jimi cpát.
Já stále stál u vstupních dveří nad blátivými kalužemi na své vytřené podlaze. Sirius si z dlaně postupně bral oříšky a u toho mě pozoroval.
Došel jsem k názoru, že nemá smysl snažit se ho přesvědčit, aby mi sdělil důvod, proč sem v tuhle hodinu vtrhnul a chová se, jakoby se nechumelilo. Rozhodl jsem se (mimojiné, abych se vyhnul Siriovu pohledu), že postavím na čaj.
Protáhl jsem se kolem něj do kuchyně.

„Dáš si čaj?“ zeptal jsem se, přestože jsem nečekal odpověď. 

Postavil jsem konvici na oheň a otočil jsem se, abych ze skříňky naproti vyndal čaj, ale zjistil jsem, že čelím Siriovi, který se zjevně přesunul, aby mě mohl pozorovat.
Ignoroval jsem ho a natáhl se ke dvířkům vedle jeho hlavy. Trochu jsem se bál, jestli to nevyvolá nějakou neočekávanou reakci, protože u opilého Siria nikdy nevíte, co udělá, ale naštěstí se ani nepohnul a dál sledoval, jak připravuju čaj.

„Co jsi dělal?“ ozvalo se zachraplání za mými zády.
„Prosím?“ zarazil jsem se.
„Co děláš? Teď. Takový nehostinný večer..“

Ohlédl jsem se na něj. Nedíval se na mě, zrovna se zabýval odlupováním laku na obložení mé kuchyňské linky.
Pleskl jsem ho přes prsty, což způsobilo, že ke mně zvedl oči, ale téměř okamžitě jeho pozornost přelétla ke krbu, ve kterém hořel oheň, pohodlnému gauči a hrnku čaje, který jsem cestou dolů odložil na konferenční stolek.

 „Četl jsem si. A pil čaj,“ mávl jsem rukou poměrně zbytečně k hrnku na konferenčním stolku.

Odfrkl si, protáhl se kolem mě a zamířil ke krbu. Zvedl hrnek, přičichl k čaji a rozvalil se na pohovce.
Čaj zrovna začal vřít, takže jsem se od Siria odvrátil, abych sňal konvici z ohně. Automaticky jsem nalil dva hrnky.
Zjistil jsem, že se Sirius mezitím vrátil. Opíral se lokty o pracovní plochu a z nějakého důvodu se tvářil potěšeněji, než když poprvé vešel.
Odnesl jsem konvici do dřezu, ale když jsem se obrátil, málem jsem nosem narazil do Siria, který se za mě mezitím přiblížil. Pokusil jsem se ho odstrčit, ale dotlačil mě ke skříňkám za mnou. Moje reakce nebyla dostatečně pohotová a rázná, protože pravdou je, že ten čaj, co jsem pil, byl malinko dochucený rumem. Došlo mi, že Sirius na to musel přijít, když k němu předtím čuchal.

Opět jsem se ho ne příliš úspěšně pokusil odstrčit: „Smrdíš deštěm.“

Ušklíbl se a dotknul se prsty mé čelisti.
Škubl jsem sebou. Odvykl jsem se jeho dotekům a navíc měl ruce studené jak led.

„Nebyl jsi osamělý?“ zachraplal.
„Co tebe to zajímá?“ zaútočil jsem v posledním zoufalém pokusu ho od sebe odehnat.
„Všechno, co se tě týká, mě zajímá..“

Cítil jsem jeho horký dech, jak se otřel o můj krk.

„Vážně? Nevšiml jsem si.“

Rukama jsem pevně svíral okraje linky a nebyl schopný se pohnout, tak mě vyvedl z rovnováhy.

„Křivdíš mi, vždycky jsi mě zajímal..“

Byl moc blízko.

„Máš zvláštní způsoby, jak to dávat najevo,“ odsekl jsem a srdce mi divoce bušilo.

Najednou jsem ucítil jeho rty na svých. Dobýval mě přímo se zoufalým úsilím. Nebyl jsem schopný mu odolávat, tak dlouho jsem po jeho polibku toužil.

„Myslel jsem, že jsi říkal..-“ dostal jsem ze sebe.
„Zapomeň na to, co jsem říkal,“ umlčel mě.

Zavřel jsem oči a zjistil jsem, že mi z nich tečou slzy.

„Ne..“

Sklopil jsem hlavu a polibek přerušil. Do krku se mi začaly drát vzlyky a nebyl jsem schopný je potlačit.

„Proč tohle děláš?“ vykřikl jsem zoufale a vztekle do něj strčil.

Díval se dost vyplašeně.

„Proč..?“

Zhroutil jsem se mu na hrudník. Opatrně mě obemknul pažemi a pak pevně stisknul.

„Moony, já se omlouvám, tohle jsem nechtěl..“

Byl jako přerostlý vyděšený dítě.

„Nemůžeš prostě jen tak..-“
„Myslel jsem, že jsi to chtěl..“

Vykroutil jsem se z jeho sevření a ztěžka se opřel o linku za mnou.

„Nechtěl.“

Tázavě se na mě zadíval s hlavou trošku nakloněnou na stranu jako pes.

„Tohle prostě nesnesu,“ začal jsem vysvětlovat a hlas se mi lámal. „Nemůžeš si jen tak dojít a políbit mě pokaždé, kdy se ti zachce. Dát mi naději a později ji zabít s tím, že jsi byl jen opilej. Jestli máš potřebu se na někoho lepit, když se napiješ, najdi si nějakou holku, ale mě z toho vynech.“

Sirius byl opřený o protější pracovní plochu a pozoroval mě široce otevřenýma očima. Vypadalo to, jakoby rázem vystřízlivěl.
Sklopil jsem hlavu a rozmrkával závoj slz.
Uslyšel jsem Siriův chraptivý hlas, jak ke mně něžně promlouvá:

„Moony, promiň. Já bych strašně chtěl..-“

Zvedl jsem oči.

„Strašně bych chtěl, aby to takhle bylo pořád. Ale bál jsem se, že to byla chyba. Bál jsem se, že tě ohrozím. Že ti ublížím. Víš, jakej umím být. Ale zdá se, že to mělo úplně opačnej účinek..“

Zvedl se, kdežto já znova sklopil oči.
Opět jsem ucítil jeho drsné prsty na svojí čelisti.

„Slibuju, že už se tě nebudu snažit před sebou uchránit,“ z jeho hlasu zazníval podtón úsměvu.

Ovinul mě pažemi a vtáhnul mě do objetí. Moje slzy se neslyšně vpíjely do jeho košile.

„Už tě nikdy nepustím,“ zašeptal mi do vlasů.

No comments:

Post a Comment