Sunday 20 September 2015

Chlad

Seděl tiše v rohu. Zatmělýma očima četl zašlou desku stolu. Kdo všechno na ni psal? Kdo tam své lásky vyřezal? Už i slova zašly.. Bezmyšlenkovitě škrábal do mastné černě dřeva. Máslový ležák se zázvorem na jazyku pěkně pálil. Stejně jako slzy v očích.. Nohy měl natažené pod stolem, překřížené přes sebe. Boty, co na nich měl, nebyly vůbec vhodné do zimy. Ze špičky mu čouhal kousek pruhované ponožky. Otřásl se, jak mu od nohou po páteři přejel chlad. Setřel si hřbetem ruky pěnu z úst a zvedl hlavu. Rozhodl se pozorovat lidi u okolních stolů. Kolem něj bylo relativně prázdno, všichni se stáhli do hloučků k sobě, jakoby se ho báli. Ušklíbl se. Jakoby? Ne, báli se ho. Zcela jistě. Lidi se vždy bojí toho, co neznají.. A odsoudí tě dřív, než tě stačí poznat.. Byla už tma a těch pár svic na stolech mnoho neosvětlilo. To narudlé přítmí se mu líbilo.. Přimhouřil oči, když někdo otevřel dveře a vpustil dovnitř chlad a sníh. Přitáhl nohy k tělu a pevněji se zahalil do pláště. Ukázalo se, že ten návštěvník byl Sirius.


Nemohl Rema nikde najít. Nebyl dokonce ani v Medovém ráji. Něco se muselo dít. Poslední místo, které zbývalo kontrolovat, byly Tři košťata. Moony nikdy nechodil pít sám. Ještě chvíli přešlapoval na prahu Taškářových žertovných předmětů a mhouřil oči proti nečasu, než se rozešel tam, kde čekal, že kamaráda najde. Byl tam. Seděl úplně v rohu, stranou od ostatních, jakoby se jich bál. Když vešel, Remus vypadal, že si ho všiml a celý se stáhl do sebe. Předstíral, že je neskutečně zaujatý deskou stolu. Přisedl si k němu a upřel na něj tázavý pohled. Moony nereagoval, jen se upřeně díval do své sklenice máslového ležáku.


"Nechceš mi říct, co se děje?"

"Nechci."

Zvedl hlavu. Leskly se mu oči.

Nevyznal se v něm..


Přisedl si ke stolu, u nějž seděl. Zimomřivě se odtáhl - šel z něj chlad. Čekal, že se ho začne vyptávat, ale Sirius mlčel. Jen se na něj díval. Bylo mu to nepříjemné. Aby se vyhnul jeho pohledu, sledoval radši zlatavé odlesky jantarové tekutiny ve své sklenici. Čekal, že mu Sirius začne vyčítat, že ho všude hledali a že na ně nepočkal. Ale on pořád nic neříkal. Co se děje? Začal mít strach. Přešla ho veškerá odvaha. Chtěl, aby šel Sirius pryč. Konečně se zeptal. Měl by mu odpovědět? Něco se v něm zapřelo. Ne, nechtěl mu nic říct. Už nechtěl vůbec nic..


Měl pocit, že jestli rychle něco neudělá, ztratí ho. Nevěděl, kde se ten pocit vzal, ale zpanikařil. Chytil Moonyho za ruku. Poplašeně se mu vyškubl a upřel na něj ublížený pohled. Raději sklopil oči k zemi. Remy se zvedl.

"Půjdu. Uvidíme se na hradě."

"Jasně.."


Moony se vypařil. Ovanul ho závan chladného vzduchu, jak se otevřely dveře, a pak byl klid. Podivný sedavý a zadýchaný klid. Objednal si pití..


Sirius ho z ničeho nic chytil za ruku. Cukl sebou a vyškubl se mu. Jednak se lekl a pak - Siriova ruka byla ledová! Bál se, že si to Sirius špatně vyloží. Nechtěl čelit jeho ublíženému pohledu. Nechtěl se omlouvat. Chtěl jen od něj být co nejdál. Tak utekl. A z nějakého podivného důvodu měl pocit, že ho zase ztrácí..

***


Seděl na okně a pozoroval oblohu. Hvězdy nebyly vidět. Sněžilo. Obloha měla odporně šedivou barvu. Naneštěstí mu připomínala Tichošlápkovy oči. Nesnášel sníh. Byl tak studený! Nesnášel chlad.. Dveře do ložnice se otevřely. Otočil hlavu. Vešel ten, na koho zrovna myslel. Pozoroval ho, jak si to namířil přímo k němu. Pod jeho zastřeným pohledem se mu srdce rozbušilo strachy. Sirius došel až k němu, rukou mu zajel do vlasů a bez okolků ho políbil. Slzy si našly cestu.. Otřásl se - Siriova ledová ruka mu zabloudila pod košili. Na chvíli se odtáhl.

"Pálíš," vyčetl mu Smrtonoš.

"Ty studíš," opětoval mu uslzenej pohled.

"Kvůli tomu přece nemusíš hned brečet," věnoval mu zlomenej úsměv a setřel mu slzy.

Jen vydechl. Na tvářích se mu usadila jinovatka.

Siriovy rty se otřely o ty jeho..

Chytil ho a přitáhl ho pevně k sobě. Moony sklouzl z parapetu a nohama obejmul Siriovo tělo. Zároveň z něj rychle sundával sněhem promočenou košili. Druhou rukou se pěvně držel Siria za šíji a prsty mu jemně pročesával mokré vlasy. Zaklonil hlavu, když se Tichošlápek přesunul k jeho citlivému krku. Kousek pod čelistí. Věděl, kde je citlivej.Znal ta místa, kde ho nejlépe zranit. Jemně sevřel v zubech jeho kůži, když ho v náručí nesl k posteli. Dopadl po zádech do peřin a málem si vyrazil dech. Nebo mu ho vyrazil Sirius? Ležel tam, jakoby se vzdal. A slzy si tekly, jak chtěly. Sirius se nad něj naklonil a opřel se rukou o jeho podbříšek.. Hořel a Tichošlápkovy studené prsty mu vysílaly ledové šoky po celém těle. Naskočila mu husí kůže..

Milovali se a bolelo to. Ale alespoň se na těch pár okamžiků cítili, že jsou zase Spolu..

***

Když se probudil, zjistil, že na jeho nočním stolku leží čokoláda. Sirius seděl na kraji jeho postele a pozoroval ho.

"Díky.." pohlédl na něj. " Proč jsi..-?"

"Byl jsem opilej," pokrčil rameny a zvedl se.


Jen jsem chtěl, abys nebyl smutnej. Otočil se na cestě ze dveří a pozoroval Moonyho, jak se svým smutným úsměvem rozbaluje čokoládu..

No comments:

Post a Comment