Thursday, 10 September 2015

Kdysi jsem líbal Rema Lupina

Sklepení, vlhké kamenné zdi a jediná škvíra, kterou proudí ta trocha světla...Zamřížované okénko v těžkých dřevěných dveřích, kovový kruh místo kliky, kovové držáky a hořící pochodně...Svíčky na zemi jako při nějakém rituálu k uctění temného boha...A u stěny v řetězech spoutaná zhroucená postava...Těch pár kousků železa vypadá skutečně jako mučící nástroje a ten křik, křik plný bolesti...Klidně by mohl vycházet ze středověkké kobky...Otřeseš se...Ne, jsi tady. Tady, ne tam!...Ale tady to není o moc lepší...Chlad tě zasáhne jako švih biče...Znovu se propadáš do temných hlubin vzpomínek...Víš, že mrtví mají nepřirozeně bílý a vytřeštěný oči? Nechtěl bys ten jejich pohled cítit na sobě...A co teprv když je to pohled tvých nejlepších přátel?...Ta představa je tak strašná, že tě úplně ochromuje...Ne, to vzpomínky...Vyčítáš si jejich smrt...Kdyby jsi nestanovil strážcem tajemství Petra...Kdyby jsi ho byl znal!...Vina leží na nás všech...Ne, jsem nevinej! Jsem tu za smrt Potterových, ale já je nezabil!...Bylo to skoro jako bys je zabil...Ne, jsem nevinej...Vyhublá postava se sveze po kamenné zdi, vězeňské hadry na ní visí v cárech, dlouhé kostnaté prsty zakrývají oči, kterým už došly slzy...Do ran nám sypaj sůl!...Jeho slzy byly slaný...Byl vzteklej a pohled, kterým se na tebe díval tě obviňoval...Propálil se ti až do srdce a zanechal tam šrámy...Vlkodlaci jsou zvěř...Rozpadlý starý trámy té barabizny za jeho hlavou...Okusil jsi chuť lítosti...Tvoje iluze se rozpouštěly na jeho rtech...Když jsi po zádech proletěl dveřmi, věděl jsi, že tentokrát to myslí vážně...Rozzuřený sinalý obličej přítele...Hlavu ti zaplaví studená bílá mlha...Snad bude zejtra líp...bušení příboje...Buší víc než tvoje srdce...I to možná jednou ztichne...Nepřežije ten ledovej chlad, co se do něj zakous...Hádky, tolikrát jste se hádali...A ty ses nedovedl omluvit...A promarnil jsi tolik společného času, když jsi se urazil a nemluvil s nimi...S ním...Jak někdo může mít tak příšernou povahu?...Black...Pohrdavý tón jakým to jméno pokaždé vysloví...Ani jim nestojíš za pohled...Pohled!...Prázdných očních důlků...Ovane tě smrdutý dech...V krku ti vyschne, zalykáš se...A jako síť tě omotá strach...Je za mřížemi...Za mřížemi...Jsi ty!...Neprávem...Jen si nic nenamlouvej...Kdyby někdy přišli blíž...Chladný polibek na vyschlé rty...Otřeseš se...Kdysi jsem líbal Rema Lupina...Ta léta jsou dávno pryč...Teď mě má za zrádce...Jako všichni...Zrádce je Petr!...Nenávist...Sežehne tě...Sežehne tě jako mráz...Upadáš na tvrdou zem...Odřel sis kolena...Snad i ta krev v žilách ti dávno zmrzla!...Život ti zamrzá na rtech...Pohled prázdných očí...Dalších sto dní v jedné minutě...

No comments:

Post a Comment