Tvrdil, že se bojí tmy. Možná se jí
opravdu bál. Myslím ale, že to byla jen záminka, jak se dostat ke mně do
postele.
Položil mi majetnicky ruku kolem ramen a
přitáhl si mě k sobě. Dlouho jsme si jen povídali. Nenuceně. Byl jsem rád, že
je tma a nevidíme si do očí. Nepostřehl jsem, kdy přesně jeho ruka začala
hladit moje vlasy. Ale vnímal jsem to. Dost intenzivně. I to, jak se vzdálenost
mezi námi zmenšovala, až nakonec žádná nebyla. Byl jsem otočený k němu, přitisklý
na jeho bok. A jaho ruka na mých zádech. Zamrazilo mě. Pokračovali jsme v
nenucené konverzaci a předstírali, že naše těla patří někomu jinému. Jeho silná
vůně mě omamovala. Bezděčně mě objal i druhou rukou tak, že jsme leželi už
skoro proti sobě. Musel cítit, jak se třesu. Sám jsem nevěděl, jestli strachem
nebo vzrušením. Nic jsem neudělal. Snad za to mohl ten alkohol. I když jsem si
byl téměř jistý, že ten už je teď pryč. Dýchal jsem zrychleně, přes pusu. Jeho
dech. V krku jsem měl knedlík. Nemůžu říct, ale myslím, že moje až prudké
výdechy ho dráždily ještě víc. Trhl jsem sebou, když se v té tmě dotkly naše
nosy. Jeho ruka sjela po mém boku a zase zpět po straně zad. Mírným tlakem
jakým mě třel, jakoby říkal mnohem víc, než slovy. Měl jsem už husí kůži po
celém těle. Nikdy se mě takto nikdo nedotýkal.
.
. .
A tehdy jsem ho miloval poprvé...
***
Sirius dokázal být neuvěřitelně
necitlivý. Zraňoval vás a dobře to věděl, ale o to víc si přisadil. Své
"dílo zkázy" vždycky dovedl až do konce. Zvláštní na tom bylo, že
jsme většinou stejně skončili v posteli. Siriova představa usmíření. Pokud to
znamenalo, že na mě zas na nějakou dobu bral ohled, nic jsem nenamítal. Vždycky
jsem si myslel, že Siriova empatie vnímá jen to, co on chce vidět. Co si myslí,
že vidí. Sirius se neptal. Našel si odpověď v něčem z mého výrazu. Něco v mých
očích. Nikdy jsem mu nedokázal říct ne. I kdybych chtěl. Nesnášel jsem ho, když
si mě bral.. Miloval jsem ho, když si mě bral.. Ale vždycky jsem nesnášel
sebe.. Nemohl jsem vědět, jestli mívá výčitky, ale určitě si je nepřipouštěl
tak jako já. Pravděpodobně je zahnal mávnutím ruky - jako všechno. Nebo to
alespoň předstíral. Ne, nikdy jsem mu pořádně neviděl do hlavy. Nejspíš takhle
ani neuvažoval.
Pohádal jsem se s Jamesem. Většinou byl
jediný, s kým jsem se dokázal štěknout, Sirius. Byla to strašná malichernost. A
měl jsem důvodné podezření, že James je napružený, protože ho Lily znovu
odmítla. Potřeboval si vylít vztek a já mu poskytl dokonalou záminku. Když
zrovna nepeskoval Patra, byl jsem skvělým terčem. Snažil jsem se si s ním v
klidu promluvit, ale byl v tomto ohledu stejný jako Sirius. Špatná nálada se ho
držela jako klíště a stál si zuřivě za svým. Rozumná domluva s ním nebyla
možná. Vlastně bych to mohl chápat - všichni jsme měli zvrácené potěšení
setrvávat ve svém světabolu a odrážet pokusy ostatních dostat nás z něj.
Seděli jsme v křeslech u ohně. Petr
seděl na zemi u krbu. Vyděšeně těkal pohledem ze mě na Jamese. Sirius seděl v
křesle kousek bokem za mnou. Viděl jsem ho jen částečně. Byl pohodlně rozvalený
a tvářil se, že se ho to vůbec netýká. Nesnášel jsem hádky s přáteli. Vždycky
jsem měl dojem, že nějaká část mě umírá. Nečekal jsem podporu. Od Petra vůbec.
Ale o Jamesovi jsem si myslel, že má v hlavě víc než jen seno, jak o něm
tvrdila Evansová. Spíš než jelenem bych ho tehdy nazval beranem - jak byl
tvrdohlavý.. Sirius mě svým přístupem taky štval. Měl jsem co dělat, abych
zahnal zoufalé slzy, co se mi už draly do očí. Nechtěl jsem si to přiznat, ale
částečně to byly slzy roztrpčení a vzteku. Chtěl jsem se zvednout a před tím
vším utéct, ale pak jsem ucítil Siriovu ruku na svém rameni. Ten pevný stisk
jako vždy říkal něco víc. Jeho ruka se mi volně svezla po zádech. A já mu byl
strašně vděčný. Mnohem víc, než kdyby se mě zastal a poštval tak Jamese ještě
proti sobě. Tehdy bych přísahal, že je neskutečně empatický...
.
. .
A tehdy jsem ho miloval podruhé...
***
Potřetí
jsem ho miloval
když
naproti mě stál
a
jediným slovem
dával
mi navždy sbohem
oba
jsme věděli,
že
to tak musí být,
-
že z lásky nemůžem žít
Tehdy
jeho slova
trpkou
příchuť měla
a
doteky nám tma už vzala
Nenáviděl
jsem a miloval
ty
jeho modré oči
plné
mraků
No comments:
Post a Comment