"Proč nosíš ty vlasy pořád
sepnutý?"
Sirius se mi snažil stáhnout gumičku.
Chytil jsem ho za ruku, abych mu v tom
zabránil a dál nevzrušeně psal své pojednání.
"Dej jim taky chvíli
svobodu.."
Osvobodil se z mého sevření a přejel mi
prsty po šíji.
Bezděčně jsem se zachvěl.
"Potřebují dýchat," zašeptal k
mému krku.
Vytrvale jsem ho ignoroval. Na krk se mi
usadil jeden z jeho motýlích polibků. Odstrčil jsem ho.
"Jsou upjatý jako ty," urazil
se Sirius a odtáhl se.
Dokončil jsem rozepsanou větu a otočil
se k němu.
"Svoboda je pro ně svátek, stejně
jako pro mě."
A polechtal jsem ho na bradě špičkou
brku.
Sirius se ušklíbl a přejel prsty po
okraji mé čelisti. Naklonil se blíž s otázkou v očích.
Dovolil jsem mu, aby mě políbil. A
rozpustil vlasy…
***
"Rád bych řekl, že ti to s
rozpuštěnými vlasy sluší, ale vypadá to hrozně nepřirozeně," Sirius mě
kriticky hodnotil, zatímco se bezostyšně stále nahý posadil na kraj mé postele
a zapaloval si cigaretu.
Podepřel jsem si hlavu rukou a pobaveně
ho pozoroval.
"Nejsem tak rozpustilý jako
ty."
"Zrovna teď to tak moc
nevypadá," ušklíbl se a vypustil dým.
Dříve by mi vadilo být před ním nahý.
Styděl jsem se. Za nás oba. Ale postupem času mi to přestalo připadat
nepřirozené. Ne, když to byl on.
Pokrčil jsem rameny:
"Svoboda.."
Natáhl se ke mně, posadil jsem se, abych
ho mohl políbit. Stále mi zcela nepřestalo vadit, jak je cítit kouřem, ale
nějak to k němu patřilo. Opřel si čelo o moje a chvíli jsme tak setrvali se
zavřenýma očima.
"Víš, že jsem nechtěl, abys kouřil
v mé posteli.."
"Hmm.. To byl dvojsmysl?"
I přes zavřené oči jsem cítil, jak se
šklebí.
"Propálíš mi prostěradla, kdo to
bude uklízet..?"
"Reme, děláš to jenom horší.."
"Siriusi, ty jsi neskutečný
prase.."
Srazil mě po zádech do peřin. Nechal
jsem ho čelit svému spalujícímu pohledu.
"Kdo by? Domácí skřítci.."
Překvapovalo mě, že stále ještě
nepodpálil závěsy.
"Jsi neskutečný.."
Pohladil mě hřbetem ruky po tváři a
políbil na rty.
"Já jsem zcela skutečný."
A byl. Skutečný jako sen..
No comments:
Post a Comment