Sunday, 4 October 2015

Cokoláda

Odložil nakousnutou tabulku čokolády na noční stolek. Po úplňku byl vždycky tak vyčerpaný.. Chlapecká ložnice v Nebelvírské věži byla liduprázdná - všichni byli ve velké síni na oslavě v Předvečer všech svatých.. Schoulil se do klubíčka a stiskl cíp deky. Slzy, ty hloupé slzy se mu už zase draly do očí.. Cvakla klika. Ani se nepohnul, jen zadusil v hrdle vzlyky a naslouchal. Doufal, že ať je to kdokoli, tak brzy odejde..


"Reme?" ozval se Tichošlápkův hlas nezvykle měkce.

Zabručel.

"Co chceš?" jeho hlas zněl zlomeněji, než by si přál. Doufal, že si toho Sirius nevšiml.

"Chyběl jsi.."

Úplně ho viděl, jak rozpačitě přešlapuje u dveří. Neotočil se.
Tak už odejdi, zavři ty pitomý dveře. Nech mě být. Běž se bavit. S Miriam nebo Monikou nebo Annou...

"Děje se něco?"

Překvapen zjistil, že ten šeptavý hlas se ozývá příliš blízko jeho hlavy. Tichošlápek..

"Nic!" zabořil obličej do deky.

Cítil jak mu Siriho ruce jemně páčí deku z jeho křečovitého sevření. Chtělo se mu na něj řvát, poslat ho pryč, nechat ho stát s vyjeveným výrazem jako psa na dešti.. Místo toho teď koukal do Siriových modrošedých očí a po tvářích mu samovolně tekly slzy.

"Tohle nevypadá jako nic," setřel mu slzy hřbetem ruky.

"To je tvoje vina!" osopil se na něj. "Bylo to v pořádku, než jsi sem přišel."

Naštvaně si otíral slzy, které se náhle hrnuly z očí, jako ovce z ohrady, když jim otevřete bránu. Cítil Siriovy prsty, jak se mu zabořily do vlasů. Nejradši by ho odstrčil.

"Bylo to v pořádku dokud jsi byl sám," poznamenal nezvaný návštěvník napůl šeptem, rty se dotýkajíc jeho vlasů.
Ano, bylo a ty jsi to pokazil.. Ne, že by sis někdy bral servítky, děláš si, co chceš..

Pokusil se schovat tvář pod deku, ale Sirius ji pevně držel. Vzdal se pokusu se o ni prát a Sirius ji odhodil stranou.
Pořád ještě můžeš odejít. Když to nenecháš zajít příliš daleko.. Tak dělej! Prosím, jdi.. Já nemám sílu ti odolat..

"Neplakej.." dlouhé prsty mu pohladily víčka.

"Já-nemůžu to teď zastavit, jak jednou osvobodíš déšť-"

Slova zanikla v polibku. Myšlenky se zadrhly. A vlkodlak ztuhl.
Ty jsi vždycky tak nepředvídatelný..

Byl mokrý. A přesto pálil. Kde se brala ta síla, ta vášeň..? Odzbrojila ho..

"Přestal jsi," usmál se.
Tak proto.. Opět jsi dostál své dokonalé schopnosti mě pokaždé úplně vyvést z míry..

"Chutnáš po čokoládě," Sirius si olízl rty, jakoby právě chutnal skvělé jídlo.

Remus se zamračil. Sirius se zatvářil zmateně.

"Mám odejít?"
Ty jsi vždycky měl trochu delší vedení, co se týče ostatních.. Teď bych křičel - buď mi blíž!

Věděl, že z jeho strany to pravděpodobně nebude obrácená psychologie, i když.. u Siriuse jeden nikdy neví.. Mlčel. Sirius se vážně začal zvedat. Odejde a on neudělá vůbec nic.. Ale to přece chtěl.. Nebo ne? Obrátil se k odchodu, když ho Moonyho ruka chytla za kraj košile. Otočil se s částečně překvapeným, částečně vítězoslavným výrazem. Vlkodlak seděl, v očích němou prosbu. Sirius vyhrál a on to věděl. Bylo to tak pokaždé.. A bylo pozdě.. Přílíš pozdě pro oba..

Siriuv výraz se změnil na ten prázdný - nebo snad byl plný touhy? Beze slova se otočil zpět a naklonil se k Moonymu. Jedním kolenem si klekl na okraj postele, jeho ruce mu zajely do vlasů. Moonymu přeběhl mráz po zádech, když se jedna Siriova ruka zastavila na jeho krku a druhá putovala po páteři dolů. Prohnul se pod ní a jejich těla se přitiskla k sobě. Sirius spojil jejich rty v polibku a vlkodlakovi zpod zavřených víček tekly slzy. Sirius ho svým tělem zvolna zatlačil do lehu. Moonyho srdce divoce bušilo. Sirius ho rukou stále pevně tiskl k sobě, takže to musel cítit, ale jestli ano, nedal to na sobě znát. Už nemluvil, věnoval se plně laskání Moonyho těla. Slíbal slané krůpěje z jeho tváří a jazykem obtáhl kontury jeho čelisti, obkroužil linku rtů.. Moonyho ruka stále křečovitě svírala jeho košili. Dýchal hlasitě, zrychleně, pusou.. Sirius se trochu odtáhl, jeho druhá ruka se zabývala rozepínáním knoflíčků Moonyho košile. Vypadal jakoby s tím měl stoletou praxi..Remus to téměř nevnímal, přestával uvažovat..
Vždycky jsem nesnášel ten pocit, že se přestávám ovládat..

Zatnul ruku v pěst. Pár knoflíčků na Siriově košili to nevydrželo.. Nemohl se dívat.. Odvrátil hlavu stranou. Třásl se. Pokaždé to bylo stejné jako poprvé.. Pokaždé ho tak rozechvíval.. Cítil Siriovy rty, jak se postupně přesouvají od ucha ke klíční kosti a jeho ruku, která přemohla poslední knoflíček. Vzdal ten tichý boj - především sám se sebou.. Vzdychl, jak mu jeho studená ruka přeběhla po břiše. Sirius se drobně ušklíbl, jakoby to bylo to, na co čekal. Jeho ruce hladily Removy záda, boky.. Cítil, jak se vlkodlak pod ním napnul a zaryl prsty do prostěradla postele. Zbytek Siriových knoflíčků to nevydržel.. Dotyk jeho holého těla ho rozechvěl ještě víc. Siriovy ruce se sevřely kolem jeho pasu.. Prudce vydechl. Jeho rty putovaly od hrudníku až k pupíku.. Moony se přistihl, že zabořil jednu ruku Siriovi do vlasů. Ten byl zjevně o to spokojenější. Jazykem párkrát obkroužil Remův pupík, vlkodlak se zachvěl, když zabloudil dovnitř. Pak se Tichošlápek na chvíli odtáhl, aby se potýkal se knoflíkem na kalhotech, tou dobou už pěkně vyboulených. Remus ztuhl, ale jinak než do té doby a on to poznal..

"Co?"

"Schody.."

Natáhl se na zem pro deku a přehodil ji přes něj ve chvíli, kdy cvakla klika. Jamesova rozčepýřená hlava nakoukla dovnitř.

"Siriusi, jsi tady? To bys nevěřil-" zarazil se, když je uviděl. "Co jste tu dělali?" zeptal se podezíravě.

Sirius ležérně rozvalený na dece se podíval na Moonyho, který ji měl přitaženou až k očím.

"Ochutnávali jsme čokoládu..."

No comments:

Post a Comment